
Žít šťastný život. Je to něco, po čem všichni touží. I já za tím neustále směřuji a ve své práci to zmiňuji.
Jedni si to představují jako žít zamilovaní se svým milým od svatby až na věky, jako se to s oblibou říká v pohádkách. Jiní v tom vidí život v obrovském bohatství. Ale jinak je štěstí něco velmi abstraktního.
Nikdo neví, jak se takové štěstí vlastně dělá a všeobecně se má za to, že ho prostě buď máte a nebo nemáte.
Chudák ten, kdo si myslí, že štěstí se mu vyhýbá a nebo že si jej nezaslouží.
Štěstí je pouze pocit, je to stav naší mysli. Vychází zevnitř. V momentě, kdy se cítíte šťastní to s určitostí víte. Jistě jste takový pocit někdy zažili a většinou se váže k významným životním událostem.
Jako dítě jste našli pod stromečkem dárek o kterém jste dlouho snili, později jste úspěšně složili nějakou náročnou zkoušku, dosáhli jste splnění nějakého vašeho snu, svatba, narození dítěte či samozřejmě zamilovanost.
Všechny tyto vaše šťastné události nikdy v životě nezapomenete, jsou ve vašem limbickém systému dobře zapsané a dokážete si je vybavit i s konkrétními detaily.
Když se svých klientů zeptám, ať mi popíší, kdy byli v životě šťastní, tak vyjmenují několik takových událostí. A bohužel je jich většinou méně než prstů na jedné ruce. Ti „šťastnější“ napočítají událostí jako je prstů na obou rukách. Je potřeba je trochu popostrčit a jít více do hloubky.
Šťastní jsme se při tom cítili. Jenže naše mysl jakoby na nás kladla jakýsi nápor, že štěstí musí být něco extra. Jen ty super, obrovské, nejlepší a nejdivočejší, nejúžasnější věci a události našeho života. Jakoby to ostatní nemělo proti tomu žádnou váhu.
To je ale bohužel mentální vzorec, který nám bránit skutečné štěstí prožívat.
Protože štěstí je právě i v těch malých věcech, i v těch milisekundu trvajících prchavých okamžicích. Vzpomeňte si na západ slunce na poslední dovolené, na procházku bosými chodidly v teplém písku za setmění, na vůni babiččiných borůvkových knedlíků nebo na vaší první jízdu na kole. A na první pohled a úsměv vaší velké lásky. Také tam jste byli šťastní.
U mě sídlí štěstí v břiše. Když se zhluboka nadechnu, zklidním se, tak vím, že tam dole je. Je to přesně to místo, kde cítím takzvané motýlky, když se na něco těším, když mám radost, když jsem zamilovaná. Ti motýlci je vlastně taková moje malá vnitřní holčička, co tam radostně poskakuje a tančí a na něco se těší.
Jenže toto štěstí je možné cítit jen, když jsme v pohodě.
Pocit štěstí je spojen s produkcí hormonů endorfinem, oxitocinem a dopaminem či jejich kombinací. Já je často nazývám dobré hormony.
A jak víme, tak tyto hormony se samozřejmě nespouští, pokud mozek produkuje kortizol – opačný hormon. Hormon stresu.
Žijete-li tedy většinově ve stresu, máte-li náročné povolání či vztahy, nejste schopni produkovat žádné hormony štěstí a proto tedy pocit štěstí nemůžete zažívat.
Ano je to tak. Štěstí se musí pěstovat, kultivovat, musí se hledat a jít mu naproti.
Ano musí, protože bez vašeho vlastního přičinění se vám žádné štěstí nepoštěstí. 😉
Ano, zní to jako paradox, ale pocit štěstí je výsledkem soustavné činnosti na vašich úspěších. Je to o soustavné psychohygieně a péči o své duševní zdraví, ale i o zdraví fyzické. Je to o tom stanovovat si v životě malé i velké cíle a o jejich dosahování. Většina dlouhodobě šťastných lidí je právě proto, že ten jejich seznam se snaží rozšiřovat na ne jednotky, ale desítky a stovky drobných šťastných okamžiků.
Ne nadarmo se doporučuje cvičení všímavosti (Mindfullness) a vděčnosti: každý večer si udělat seznam věcí, za které jste ten den vděční, které vás udělaly na chvilku šťastnými.
Vytvářením tohoto seznamu v sobě kultivujete a umocňujete pocit štěstí každodenně a pocit, že i vy si štěstí zasloužíte. Že se nikomu nevyhýbá.
Zkuste to a uvidíte, že váš svět začne být o něco zářivější.